Folia faunistica Slovaca (2008) 13 (5): 23-29

Pancířníci (Acari: Oribatida) NPR Stužica, Bukovské vrchy, východní Slovensko

Oribatid mites (Acari: Oribatida) of the National Reserve Stužica, Bukovské vrchy Mts, Eastern Slovakia

Josef Starý

Biologické centrum Akademie věd České republiky v.v.i., Ústav půdní biologie, Na sádkách 7, 37005, České Budějovice, Česká republika [jstary@upb.cas.cz]

Prišlo (received): 10.10.2008; Akceptované (accepted): 1.11.2008; Vydané (published) online: 31.12.2008

Abstract

ñ top

The oribatid mite communities composition of Nature Reserve Stužica, Bukovské vrchy Mts., Eastern Slovakia was studied. Altogether 82 oribatid species belong to 54 genera and 29 families were found in material from 25 soil samples. The record of species Verachthonius laticeps (Strenzke, 1951) was new for the fauna of Slovak Republic and altogether 8 oribatid species were found in the NP Poloniny for the first time. Total number of oribatid species recorded from territory of Slovakia reaches 573 species. Rare species and important record from faunal point of view were discussed and characterized. Oribatid communities with different species composition were found in habitats like beech litter, mosses on trees and boulders and in decaying wood of stumps. In total 56 oribatid species were found in beech litter, 28 species in decaying wood and 41 species in mosses on trees and boulders. PCA ordination analysis shown faunal similarities between oribatid mite communities living in important old beech forests in Eastern and Western Carpathians as well as the Czech Massive.

Key words: faunistics, Bukovské vrchy, Poloniny, Eastern Slovakia, beech forest, Stužica, soil oribatid mites.

Úvod

ñ top

Bukovské vrchy, jak již samotný název pohoří napovídá, jsou porostlé především různými typy karpatských bučin s často dobře zachovalými zbytky původních bukových lesů pralesovitého charakteru. V NPR Stužica, ležícím v severovýchodním cípu Slovenska na hranici s Polskem a Ukrajinou, je zachován významný komplex bukojedlového pralesa s výrazně ekologicky diferencovanými fytocenózami východokarpatských lesů flyšového horského pásma. Bukové porosty se vyznačují všemi charakteristickými rysy a vývojovými fázemi pralesa.

Z území NP Poloniny je dosud známo 155 druhů pancířníků. První studuje pancířníky ve sledované oblasti Kunst (1968). Na celkem 3 lokalitách (Stužica, Nová Sedlica - Beskyd, Ulič) zjistil 14 druhů pancířníků. Starý (2006a) uvádí z mladého bukového lesa poblíž obce Runina 81 druhů pancířníků. Starý (in press) uvádí celkem 66 druhů pancířníků z PR Borošučiny, reprezentující fragment pralesovité bučiny vnitřní části Bukovských vrchů. Celkem 52 druhů bylo zjištěno v půdách a mechových polštářích v PR Bahno reprezentující v oblasti vzácné přechodové vrchoviště. Výrazně odlišná fauna pancířníků byla zjištěna v PR Gazdoráň tvořené xerotermními lučními fytocenózami na flyši. Celkem zde bylo zjištěno 40 druhů pancířníků, mnohé z nich byly xerofilní a heliofilní preferující stanoviště bez stromového patra a listového opadu. Nejvyšší partie NP Poloniny na pohraničním hřebeni s Polskem s izolovanými plochami bezlesí a fragmenty horského lesa s nízkým porostem buku lesního na horní hranici svého rozšíření byly studovány v PR Plaše kde bylo zjištěno 32 druhů a v NPR Jarabá skala, kde bylo zjištěno celkem 65 druhů pancířníků.

Fauna pancířníků nejvýznamnějšího chráněného území v národním parku NPR Stužica byla studována dosud jen fragmentárně. Kunst (1968) zjistil výskyt druhu Oribella pectinata v zemním hnízdě myšice Apodemus flavicolis. V mechových nárostech na balvanech byl zjištěn druh Oribatella berlesei. Zbývajících 8 druhů bylo zjištěno v bukovém opadu pralesa v různé nadmořské výšce.

Materiál a metody

ñ top

Vzorky byly transportovány do laboratoře kde byli půdní roztoči a další zástupci mesoedafomu extrahováni v modifikovaných fototermoeklektorech typu Berlese-Tullgren po dobu 5 dnů při teplotě 35 °C. Pancířníci byli projasněni v přechodných mikroskopických preparátech v 80% kyselině mléčné a determinováni do druhu a poté převedeni do glycerolu. Dokladový materiál je uložen ve sbírce půdních roztočů v ÚPB AVČR v Českých Budějovicích. Pro analýzu podobnosti druhového složení pancířníků jednotlivých odebraných vzorků a společenstev pancířníků různých biocenóz a biochorů studované lokality a pro zhodnocení jejich heterogenity byla použita PCA ordinační analýza (Principal coordinates analysis) na základě Sörensenova indexu druhové podobnosti (SYN–TAX 5.02, Podani (1994)).

Charakteristika zkoumané lokality a seznam odebraných vzorků

ñ top

NPR Stužica o ploše 761 ha, chráněná od roku 1964, leží v kotlině Stužické rieky otevřené východním směrem, 6 km severně od obce Nová Sedlica. Vegetaci tvoří komplex přirozených bučin a jedlobučin pralesovitého charakteru se strukturou lesa ve všech stadiích vývoje. Ve stromovém patře dominuje buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí jedle bělokoré (Abies alba), javoru klenu (Acer pseudoplatanus) s vtroušeným smrkem ztepilým (Picea abies). V bylinném patře se vyskytují např. Dentaria bulbifera, Dentaria glandulosa, Mercurialis perennis, Lunaria rediviva, Homogyne alpina, Cicerbita alpina, Adenostyles alliariae aj. (Maršálková-Němejcová & Mihálik 1977). Odběrový termín: 10.9.1999, leg. J. Starý , [6901]

1. Severní svah, nadmořská výška 790 m, jedlobukový prales, poblíž velké jedle bělokoré (Abies alba), vzorek mechového nárostu z paty jedle bělokoré (Abies alba);

2. Poblíž Stužické rieky, bukojedlový prales, nadmořská výška, 650 m, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica) a jedle bělokoré (Abies alba);

3. Severní svah, nadmořská výška 790 m, jedlobukový prales, vzorek hnědého trouchu padlého kmene buku lesního (Fagus sylvatica);

4. Koryto Stužické rieky, nadmořská výška, 650 m, jedlo-bukový prales, vzorek mokrého opadu buku lesního (Fagus sylvatica);

5. Polovina severního svahu, nadmořská výška 730 m, jedlobukový prales, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica);

6. Koryto Stužické rieky, nadmořská výška 650 m,vzorek mechu z balvanu v korytě řeky;

7. Mýtina v jedlobukovém pralese porostlá brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus), nadmořská výška 760 m, vzorek opadu a rhizosféru brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus);

8. Severní svah, nadmořská výška 790 m, jedlobukový prales, vzorek mechu z balvanu;

9. Okraj mýtiny, porost buku lesního (Fagus sylvatica) a jedle bělokoré (Abies alba), nadmořská výška 760 m, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica) a jedle bělokoré (Abies alba);

10. Koryto Stužické rieky, nadmořská výška 650 m, jedlobukový prales, vzorek mechového polštáře na břehy řeky;

11. Severní svah poblíž velké jedle bělokoré (Abies alba), nadmořská výška 790 m, jedlobukový prales, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica);

12. Severní svah, nadmořská výška 740 m, jedlobukový prales, vzorek houby rostoucích na padlém kmeni buku lesního (Fagus sylvatica);

13. Poblíž koryta Stužické rieky, nadmořská výška 650 m, bukový les s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus);

14. Jižní svah při turistické cestě na Kremeněc, jedlobukový prales, nadmořská výška 800 m, vzorek červenohnědého trouchu padlého kmene jedle bělokoré (Abies alba);

15. Jižní svah při turistické cestě na Kremeněc, jedlobukový prales s porostem šťavelu kyselého (Oxalis acetosella), nadmořská výška 800 m, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica);

16. Vrchol Kremeňce, nadmořská výška 1207 m, nízký bukový les, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica);

17. Vrchol Kremeňce, nadmořská výška 1207 m, porost kapradin na vykácené hraniční stezce, vzorek opadu a rhizosféry kapradin;

18. Vrchol Kremeňce, nadmořská výška 1207 m, porost kapradin na vykácené hraniční stezce, vzorek opadu a rhizosféry kapradin;

19. Jižní svah při turistické cestě na Kremeněc, jedlobukový prales, nadmořská výška 850 m, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica);

20. Jižní svah při turistické cestě na Kremeněc, jedlobukový prales, nadmořská výška 950 m, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica);

21. Jižní svah při turistické cestě na Kremeněc, jedlobukový prales, nadmořská výška 950 m, vzorek mechového nárostu na padlém kmeni buku lesního (Fagus sylvatica);

22. Jižní svah při turistické cestě na Kremeněc, jedlobukový prales, nadmořská výška 930 m, vzorek mechového nárostu na padlém kmeni buku. Odběrový termín: 16.5.2000;

23. Temný vršok, okraj bukojedlového pralesa u vstupu do rezervace, nadmořská výška 820 m, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica);

24. Temný vršok, okraj bukojedlového pralesa u vstupu do rezervace, nadmořská výška 820 m, vzorek kůry a mechu z padlého kmene buku lesního (Fagus sylvatica);

25. Jižní svah při turistické cestě na Kremeněc, jedlobukový prales, nadmořská výška 910 m, vzorek opadu buku lesního (Fagus sylvatica).

Výsledky

ñ top

Seznam nalezených druhů pancířníků

Celkem bylo nalezeno v NPR Stužica 82 druhů pancířníků patřících do 29 čeledí a 54 rodů a podrodů. Pro taxonomický přehled nalezených druhů byl použit systém pancířníků uvedený v seznamu druhů Slovenska (Starý 2006b). Čísla uvedená za jednotlivými druhy souhlasí s čísly vzorků uvedenými v seznamu odebraných vzorků. Druhy označené * jsou nové pro faunu pancířníků Slovenska, druhy označené ** jsou nové pro faunu Bukovských vrchů.Celkem 8 druhů pancířníků bylo poprvé zjištěno na území NP Poloniny, nález druhu Verachthonius laticeps (Strenzke, 1951) je nový pro faunu Slovenska. Celkový počet druhů pancířníků fauny Slovenska dosáhl 573.

Brachychthoniidae

Brachychochthonius zelawaiensis (Sellnick, 1928): 9,25,

** Brachychthonius pius Moritz, 1976: 17, 19,

Liochthonius alpestris (Forsslund, 1958): 8, 17, 20,

** Liochthonius lapponicus (Trägårdh, 1910): 24,

* Verachthonius laticeps (Strenzke, 1951): 17,

Phthiracaridae

Atropacarus (Atropacarus) striculus (C.L.Koch, 1836): 2, 11, 15, 16, 23,

Phthiracarus crinitus (C.L.Koch, 1841): 4, 5, 8, 9, 20,

Euphthiracaridae

Euphthiracarus cribrarius (Berlese, 1904): 3, 24, 25,

Euphthiracarus monodactylus (Willmann, 1919): 9, 25,

Oribotritiidae

** Mesotritia piffli Märkell, 1964: 25,

Camisiidae

Platynothrus peltifer (C.L.Koch, 1839): 13,

Malaconothridae

Trimalaconothrus glaber (Michael, 1888): 4,

Nanhermanniidae

** Nanhermannia coronata Berlese, 1913: 1,

Damaeidae

Belba pseudocorynopus Märkell et Meyer, 1960: 25,

Metabelba pulverosa Strenzke, 1953: 2, 9, 8, 9, 13, 19, 20, 23, 25,

Metabelba rhodendorfi Bulanova-Zachvatkina, 1965: 2,

Cepheidae

Cepheus cepheiformis (Nicolet, 1855): 24,

Cepheus dentatus (Michael, 1888): 23,

Eremaeidae

Eremaeus hepaticus C.L.Koch, 1836: 2, 13, 15,

Eueremaeus oblongus (C.L.Koch, 1836): 21,

Eueremaeus silvestris Forsslund, 1956: 6,

Liacaridae

**Adoristes ovatus (C.L.Koch, 1839): 9, 15, 25,

Liacarus coracinus (C.L.Koch, 1841): 1, 23,

Liacarus sp. 1: 23,

Liacarus subterraneus (C.L.Koch, 1841): 20,

Ceratoppiidae

Ceratoppia quadridentata (Haller, 1882): 5, 15, 20, 23, 25,

Carabodidae

Carabodes areolatus Berlese, 1916: 3, 8, 16, 24,

Carabodes femoralis (Nicolet, 1855): 24,

Carabodes labyrinthicus (Michael, 1879): 1, 2, 6, 9, 23, 24, 25,

Carabodes marginatus (Michael, 1884): 1, 18, 25,

Carabodes rugosior Berlese, 1916: 9, 12, 18, 24, 25,

Carabodes tenuis Forsslund, 1953: 14,

Tectocepheidae

Tectocepheus minor Berlese, 1903: 10, 15, 20,

Tectocepheus sarekensis Trägårdh, 1910: 7, 17, 19,

Tectocepheus velatus (Michael, 1880): 1, 6, 7, 9, 10, 17, 20, 23,

Oppiidae

Berniniella bicarinata (Paoli, 1908): 9, 15, 23,

Dissorhina ornata (Oudemans, 1900): 2, 5, 6, 8, 10, 13, 15, 16, 19, 20, 21, 23, 25,

Lauroppia falcata (Paoli, 1908): 2, 5, 7, 13, 15, 20, 23, 25,

Medioppia subpectinata (Oudemans, 1900): 2, 13, 20, 23,

Microppia minus (Paoli, 1908): 15, 21,

Moritzoppia unicarinata (Paoli, 1908): 1, 20, 24, 25,

Oppiella nova (Oudemans, 1902): 3, 11, 13, 14, 24,

Quadroppia paolii Woas, 1986: 8, 10, 17,

Quadroppia quadricarinata (Michael, 1885): 2, 8, 13, 15, 23, 25,

Ramusella (Ramusella) clavipectinata (Michael, 1885): 21, 24,

Suctobelbidae

** Suctobelba aliena Moritz, 1970: 14,

Suctobelba regia Moritz, 1970: 6, 8, 13, 18, 25,

Suctobelba trigona (Michael, 1888): 6, 8, 9, 10, 13, 17, 18, 19, 20, 25,

Suctobelbella forsslundi (Strenzke, 1953): 13, 15,

Suctobelbella palustris (Forsslund, 1953): 23,

Suctobelbella sarekensis (Forsslund, 1941): 9, 18,

Suctobelbella similis (Forsslund, 1941): 13,

Suctobelbella subcornigera (Forsslund, 1941): 2, 5, 9, 13, 15, 18, 19, 20, 23, 25,

** Suctobelbella vera (Moritz, 1964): 22,

Autognetidae

** Conchogneta dalecarlica (Forsslund, 1947): 2, 10,

Caleremaeidae

Caleremaeus monilipes (Michael, 1882): 3, 14,

Hydrozetidae

Hydrozetes confervae (Schrank, 1781): 14, 21,

Oribatulidae

Oribatula tibialis (Nicolet, 1855): 5, 6, 8, 9, 11, 15, 16, 19, 20, 21, 23, 24, 25,

Zygoribatula exilis (Nicolet, 1855): 24,

Scheloribatidae

Hemileilus initialis (Berlese, 1908): 9, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22,

Liebstadia longior (Berlese, 1908): 1, 9, 15,

Liebstadia willmanni Miko et Weigmann, 1996: 2, 6,

Scheloribates laevigatus (C.L.Koch, 1836): 6, 21, 24,

Scheloribates latipes (C.L.Koch, 1841): 21,

Haplozetidae

Transoribates lagenula (Berlese, 1904): 14, 16, 25,

Chamobatidae

Chamobates borealis (Trägårdh, 1902): 1, 2, 3, 7, 9, 16, 18, 20, 23, 24, 25,

Chamobates tricuspidatus Willmann, 1953: 8,

Chamobates voigtsi (Oudemans, 1902): 3, 5, 7, 9, 11, 15, 16, 19, 20, 23, 24, 25,

Ceratozetidae

Fuscozetes setosus (C.L.Koch, 1839): 8, 14, 20, 21, 24,

Melanozetes mollicomus (C.L.Koch, 1839): 1, 8, 20, 21, 22, 24, 25,

Sphaerozetes piriformis (Nicolet, 1855): 1, 9, 21, 24,

Mycobatidae

Minunthozetes pseudofusiger (Schweizer, 1922): 1, 2, 3, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 13, 14, 16, 17, 18, 20, 21, 22, 23, 24, 25,

Phenopelopidae

Eupelops plicatus (C.L.Koch, 1836): 16,

Oribatellidae

Ophidiotrichus connexus (Berlese, 1904): 3, 21,

Oribatella sexdentata Berlese, 1916: 21,

Achipteriidae

Achipteria coleoptrata (Linnaeus, 1758): 2, 5, 9, 10, 13,

Achipteria nitens (Nicolet, 1855): 1, 21,

Anachipteria deficiens Grandjean, 1932: 14, 21, 23, 24,

Parachipteria punctata (Nicolet, 1855): 24,

Parachipteria willmanni Hammen, 1952: 1, 6, 7, 8, 18, 21,

Galumnidae

Acrogalumna longiplumma (Berlese, 1904): 23,

Pilogalumna tenuiclavus (Berlese, 1908): 4,

Faunisticky významné druhy pancířníků

Verachthonius laticeps (Strenzke, 1951) – druh s Palearktickým rozšířením, zjištěný v celé Evropě kromě Skandinávie a severního Ruska, na západní a východní Sibiři a v Japonsku. Nevyskytuje se v tundře v severní části Palearktické oblasti a dosud nebyl zjištěn ve střední Asii, Mongolsku a Číně. První nález pro faunu Slovenska. Chybí nálezy druhu z Moravy, v Čechách nalezen dosud na rašeliništi Soos (Kunst & Halašková 1960), v půdách na keltském opidu Závist (Šlégl 1974), v Pětidomí v Labských pískovcích (Mourek 2002) a ve starém bukovém pralese Hojná voda v Novohradských horách (Starý 2005a).

Mesotritia piffli Märkell, 1964 – druh s disjunktivním areálem rozšíření v Střední Evropě (Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Dánsko) a na Dálném východě Ruska v Přímořském kraji. Na Moravě dosud byl druh dosud zjištěn na Velké Javořině v Bílých Karpatech, v Čechách uváděn z Prahy (Čáp 1974), z Obřího dolu v Krkonoších (Kunst 1968) a z šumavských rašelinišť Mrtvý luh a Pěkná (Starý 1988). Třetí nález na území Slovenska, kde byl dosud zjištěn ve vzorku trouchnivějícího dřeva v klimaxové smrčině na Minčolu v Malé Fatře a v trouchu bukového pařezu v Dobročském pralese ve Veporských vrších (Starý 1995).

Suctobelbella vera (Moritz, 1964) – druh rozšířený v západní části Palearktické oblasti, chybí ve Skandinávii a v severní Evropě vůbec, na východ zasahuje až za pohoří Ural na západní Sibiř. Na Moravě dosud nalezen na lokalitě Kouty v Hrubém Jeseníku (Vaněk 1974), v Čechách zjištěn v bukojedlových pralesích V bažinkách (Starý 1994b) v Krkonoších a v Žofínském pralese v Novohradských horách (Starý 1994a). Druhý nález pro faunu Slovenska odkud dosud druh uvádí Miko (1995) z lokality Janík v Bodvianské pahorkatině.

Liochthonius alpestris (Forsslund, 1958) – druh rozšířený pravděpodobně v celé Palearktické oblasti, dosud chybí nálezy z Dálného východu Ruska, z Číny a Japonska. Druhý nález pro faunu Slovenska, dosud uváděn pouze z opadu buku z NPR Jarabá skala v Bukovských vrších (Starý in press), na Moravě nalezen dosud v Jelení bučině v Hrubém Jeseníku (Starý 2005b), z Čech uváděn z mnoha lokalit (Starý 2000).

Transoribates lagenula (Berlese, 1904) - druh rozšířený pravděpodobně v celé Holarktické oblasti, dosud chybí nálezy z Číny, Mongolska a z území USA. Druhý nález pro faunu Slovenska, dosud nalezen pouze v trouchu padlého kmene buku lesního v mladém bukovém lese na lokalitě Hlboký potok v Bukovských vrších (Starý in press).

Cenologická a faunistická charakteristika sledované lokality

Výsledky PCA ordinační analýzy všech odebraných vzorků ukazuje Obr 1. Můžeme zde odlišit celkem čtyři skupiny, lišící se polohou v ordinačním prostoru, a velikostí plochy, kterou zabírají. Nejvíce vzorků celkem 11 bylo odebráno z opadu reprezentovaném převážně bukovým opadem. Je to habitat, který v NPR Stužica plošně zcela dominuje. Všechny tyto vzorky zaujímají levou horní polovinu ordinačního prostoru označenou jako skupina A. Tato skupina je plošně největší, což souvisí nejen s úrovní druhové heterogenity, ale především s větším počtem odebraných vzorků. Umístění vzorků je poměrně homogenní až na vzorky č. 11 a 16 ukazující afinitu ke skupině B reprezentující vzorky z trouchnivějícího dřeva. Celkem bylo nalezeno v bukovém opadu 56 druhů z nichž následujících 21 druhů bylo nalezeno pouze v tomto biochoru: Acrogalumna longiplumma, Adoristes ovatus, Atropacarus striculus, Belba pseudocorynopus, Berniniella bicarinata, Brachychochthonius zelawaiensis, Cepheus dentatus, Ceratoppia quadridentata, Eremaeus hepaticus, Eupelops plicatus, Euphthiracarus monodactylus, Lauroppia falcata, Liacarus sp. 1, L. subterraneus, Medioppia subpectinata, Mesotritia piffli, Metabelba rhodendorfi, Platynothrus peltifer, Suctobelbella forsslundi, S. palustris, a S. similis.

Skupinu B tvoří celkem 4 vzorky odebrané z trouchnivějícího dřeva padlých kmenů stromů. Tato skupina zaujímá pravý horní roh ordinačního prostoru a je dobře separována od skupiny A tj. od vzorků z listového opadu. Poloha vzorku 12 ukazuje afinitu ke skupině C reprezentující mechové nárosty. Celkem bylo nalezeno ve vzorcích z trouchnivějícího dřeva 28 druhů pancířníků, z nichž 8 druhů bylo výlučných pro tento typ biochoru: Caleremaeus monilipes, Cepheus cepheiformis, Carabodes femoralis, C. tenuis, Liochthonius lapponicus, Parachipteria punctata, Suctobelba aliena a Zygoribatula exilis.

Přechodem mezi skupinami A a B je skupina C reprezentující celkem 6 vzorků z mechových nárostů na pevném podkladu. Můžeme zde pozorovat poměrně výrazné oddělení mechových nárostů na kmenech stromů (vzorky č. 1, 21 a 22) ukazující silnou afinitu k vzorkům z trouchnivějícího dřeva (skupina B) a vzorků z mechových nárostů na kamenech v korytě Stužické riaky (vzorky 6, 8 a 10) ukazující afinitu k vzorkům z bukového opadu (skupina A). Celkem bylo v mechových nárostech nalezeno 41 druhů pancířníků z nichž 8 druhů bylo výlučných: Achipteria nitens, Eueremaeus oblongus, E. silvestris, Chamobates tricuspidatus, Nanhermannia coronata, Oribatella sexdentata, Scheloribates latipes a Suctobelbella vera.

Dále byly ještě odebrány vzorky z rhizosféry kapradin na vykácené stezce na vrcholu Kremeňce (vzorky 17 a 18) a zbylé dva vzorky pocházejí z rhizosféry brusnice borůvky na mýtině (vzorek č. 7) a ze submersního opadu v korytě Stužické rieky (vzorek 4), který se svou extrémní vlhkostí výrazně odlišoval od ostatních vzorků opadu. Většina těchto vzorků zaujímá přechodnou pozici ve středu ordinačního prostoru, bez zjevné afinity k vzorkům z hlavních vzorkovaných habitatů.

Bylo provedeno porovnání druhové podobnosti pancířníků různých typů bukových a bukojedlových porostů na území Slovenska a České republiky, kde jsou naše znalosti o druhovém složení společenstev pancířníků na srovnatelné úrovni. Do srovnání byly zahrnuty lokality patřící k východokarpatským bučinám z Bukovských vrchů, NPR Stužica, Hlboký potok, NPR Jarabá skala a PR Borsučiny (Starý in press). Západokarpatské bučiny reprezentují lokality z Moravskoslezských Beskyd NPR Mionší a NPR Salajka (Starý 1993) a z Bílých Karpat , PR Javořina, PR Okrouhlá a PR Sidónie (Starý 2002). Bukové pralesy vysokých Sudet reprezentují lokality Jelení bučina z Hrubého Jeseníku a V bažinkách z Krkonoš (Starý 1994b, 2005b), bukové pralesy Českomoravské vrchoviny reprezentuje NPR Žákova hora, Novohradských hor NPR Žofínský prales a NPP Hojná voda (Starý 1994a, 2005a), Šumavy NPR Boubínský prales, Blanského lesa PR Kleť, PR Malá skála, PR Vysoká Běta, a PR Jaronínská bučina (Starý 2006c) a konečně bučiny Labských pískovců a NP České Švýcarsko reprezentují NPR kaňon Labe, PR Ponova louka a PR Purkratický les. Výsledky ordinační analýzy ukazuje Obr 2. Nápadná je separace východokarpatských i západokarpatských bučin od bučiny nacházejících se v různých částech Českého masivu. Je patrné také výrazné oddělení východokarpatských (skupina A) i západokarpatských bučin (skupina B) navzájem. Fauna pancířníků studované NPR Stužica má ze všech východokarpatských bučin nejblíže k bučinám v Bílých Karpatech a také faunám pancířníků nejstarších chráněných pralesů v Evropě reprezentovaných Boubínským a Žofínským pralesem. Zajímavé je také poměrně výrazná separace pancířníků z pralesů Moravskoslezských Beskyd. Nejvzdálenější od východokarpatských bučin a tudíž nejméně podobné jsou svým druhovým složením společenstva pancířníku bučin Blanského lesa a také bukového pralesa Hojná voda v Novohradských horách. Výraznou úlohu ovlivňující podobnost druhového složení společenstev pancířníků srovnávaných bučin má kromě geografické vzdálenosti, stáří porostu, typ a složení stromového patra, determinující mikroklimatický a trofický charakter opadu a dalších hlavních habitatů obývaných pancířníků.

Obr. 1. PCA ordinační analýza vzorků odebraných v NPR Stužica (čísla vzorků souhlasí s číslováním použitým v seznamu vzorků).

Obr. 2. PCA ordinační analýza druhového složení pancířníků bukových a jedlobukových pralesů na území České republiky a Slovenska.

Souhrn

ñ top

Byl proveden výzkum druhového složení společenstev pancířníků (Acari: Oribatida) všech významných habitatů NRP Stužica v Bukovských vrších na východním Slovensku. Celkem bylo nalezeno v 25 odebraných půdních vzorcích 82 druhů pancířníků patřících do 29 čeledí a 54 rodů a podrodů. Celkem 8 druhů pancířníků bylo poprvé zjištěno na území NP Poloniny, nález druhu Verachthonius laticeps (Strenzke, 1951) je nový pro faunu Slovenska. Celkový počet druhů pancířníků fauny Slovenska dosáhl 573. Vzácné a faunisticky významné druhy byly charakterisovány a byla diskutováno jejich rozšíření a výskyt na Slovensku. PCA ordinační analýzou byla zjištěna druhová podobnost odebraných vzorků. Odlišná společenstva pancířníků žijí v listovém opadu, v trouchnivějícím dřevě pařezů a vývratů a v mechových nárostech na kamenech a kmenech stromů. Celkem bylo zjištěno v listovém opadu 56, v trouchnivějícím dřevě 28 a v mechových nárostech 41 druhů pancířníků. Byla zjištěna druhová podobnost mezi nejvýznamnějšími bukovými a bukojedlovými pralesy Východních a Západních Karpat a Českého masivu.

Poděkování

ñ top

Autor by chtěl poděkovat Dr. S. Stašiovovi (Zvolen), Dr. K. Tajovskému a doc. Dr. J. Frouzovi (oba České Budějovice) za pomoc při odběru půdních vzorků. Výzkum byl proveden za finační podpory výzkumného záměru ÚPB AVČR, AVOZ 60660521 „Vztahy mezi strukturou a funkcí dekompozičního řetězce v půdě“.

Literatúra

ñ top

Čáp J, 1974: Pancířníci pražských parků. Diplomová práce, depon in: Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 73 pp.

Kunst M, Halašková V, 1960: Uber einige Bodenmilbengruppen aus dem Moorgebiet. Acta Universitatis Carolinnae. Biologia, 15: 11-58.

Kunst M, 1968: Roztoči nadřádu Oribatei ČSSR 1-6 díl. Habilitační práce, depon in: Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 1548 pp.

Maršálková-Němejcová M, Mihálik Š, 1977: Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu. Academia, Praha, 474 pp.

Miko L, 1995: Taxocenózy pancířníků Acarina, Oribatida agroekosystémů Výchoslovenské nížiny a Košické kotliny. Vol. 1-2. Kandidátská disertační práce, depon in: Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 181 pp.

Mourek J, 2002: Půdní pancířníci (Acari, Oribatida) primárních borů a porostů introdukované borovice vejmutovky (Pinus strobus) v NP České Švýcarsko. Diplomová práce, depon in: Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 294 pp.

Podani J, 1994: Multivariate Analysis in Ecology and Systematics. SPB Academic Publishing, The Hague, 316 pp.

Starý J, 1988: Pancířníci (Acari: Oribatida) některých vrchovišť na Šumavě, jižní Čechy Sborník Jihočeského Musea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 28: 99-107.

Starý J, 1993: Pancířníci (Acari: Oribatida) Moravskoslezských Beskyd, Česká republika. Časopis Slezského Muzea, Opava (A), 42: 259-266.

Starý J, 1994a: Pancířníci (Acari: Oribatida) některých lokalit jižních čech a střední Moravy. Sborník Jihočeského Musea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 34: 81-94.

Starý J, 1994b: Pancířníci (Acari: Oribatida) Krkonoš. Opera Corcontica, 31: 115-123.

Starý J, 1995: Pancířníci (Acari: Oribatida) některých lokalit na Slovensku. Entomofauna Carpathica, 7(1-2): 32–40.

Starý J, 2000: List of oribatid mites (Acari: Oribatida) of the Bohemia, Czech Republic. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 5: 129–154.

Starý J, 2002: Pancířníci (Acari: Oribatida) NPR Javořina, Bílé Karpaty. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 7: 123-130.

Starý J, 2005a: Příspěvek k poznání fauny pancířníků (Acari: Oribatida) NPP Hojná voda, Jižní Čechy. Sborník Jihočeského Musea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 45: 123–134.

Starý J, 2005b: Oribatid mites (Acari: Oribatida) of the Nature Reserve Jelení bučina, Hrubý Jeseník Mts., Czech Republic. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 54: 131-140.

Starý J, 2006a: Příspěvek k poznání fauny pancířníků (Acari: Oribatida) Bukovských vrchů, východní Slovensko. Folia Faunistica Slovaca, 11(6): 33-38.

Starý J, 2006b: Seznam pancířníků (Acari: Oribatida) Slovenska. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 8: 21–38.

Starý J, 2006c: Pancířníci (Acari: Oribatida) CHKO Blanský les, Jižní Čechy. Sborník Jihočeského Musea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 46: 207-219.

Starý J, in press: Příspěvek k poznání fauny pancířníků (Acari: Oribatida) NP Poloniny, Východní Slovensko. Folia Faunistica Slovaca, 13 (6). 

Šlégl J, 1974: Pancířníci (Oribatei) lokality Závist. Diplomová práce, depon in: Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 210 pp.

Vaněk J, 1974: Oribatid mite (Acarina, Oribatoidea) community changes caused by industrial polutions in spruce forest soils. Questiones Geobiologicae, 14: 35-116.

ñ top