Obrázek 5. Rozšíření sekáče Leiobunum limbatum na území České republiky

Na základě výskytu L. limbatum na Moravě, v blízkosti slovenských hranic a s přihlédnutím na výskyt ve Vídni, jsme očekávali nález tohoto druhu na západním Slovensku, zejména v Bratislavě a v dalších západoslovenských městech. Náš nález až na východě Slovenska se tedy jeví nepatřičný, protože je velmi izolovaný. Polští kolegové (Rozwałka & Staręga 2011) však v současnosti připravují publikaci řady nových stanovišť L. limbatum v Polsku, která se táhnou v úzkém pásu při hranici s Českou republikou a Slovenskem až k ukrajinským hranicím (obr. 6). Z tohoto pohledu ztrácí výskyt na východním Slovensku na mimořádnosti a vede k úvaze o možnosti dalších nálezů na Slovensku, zejména v severních regionech.

Obrázek 6. Rozšíření sekáče Leiobunum limbatum na území Polska.

Strategii šíření sekáčů byla dosud věnována malá pozornost. Podrobněji byl sledován tlak invazních druhů na původní opiliocenózy, který v případě Leiobunum sp. A a Dicranopalpus ramosus vedl ke značným změnám v jejich skladbě (Wijnhoven et al. 2007). Tomu, jak se expanzní či invazní druhy sekáčů adaptují na nové prostředí a jak, více či méně, ovlivňují původní společenstva sekáčů, se věnovali také Noordijk et al. (2007). V souladu s nimi lze předpokládat, že kamionová, vlaková, ale i lodní doprava může být vhodným prostředkem pro překonávání velkých vzdáleností a také vysvětlením rychlosti šíření některých druhů sekáčů. Tuto možnost podporuje skutečnost, že všechny šířící se druhy sekáčů obsazují zpočátku pouze antropogenní prostředí, zejména velká urbánní sídla. Postupně se objevují i v polopřírodním prostředí na periferiích a v menších obcích, odkud expandují do okolní volné přírody.

Sekáče L. limbatum můžeme považovat za hemisynantropní druh, jehož primární stanoviště představují skály a skalní výchozy v lesích. Osídluje nejrůznější typy lesů od horských smrčin a jedlin, přes bučiny a doubravy až k suchým borům s vřesem, olšiny v nivách řek, ale i suché teplé stráně zarůstající hlohem a trnkou. Vliv nadmořské výšky se jeví jako nevýznamný, neboť výskyt byl zaznamenám v rozpětí 170 m n. m. (Wien) až 2165 m n. m. (masiv Grossglockneru) (Komposch & Gruber 2004). Významnou podmínkou je vždy přítomnost skal a skalek, známé jsou však i nálezy na kmenech stromů (Martens 1978). Druhotným biotopem jsou lidská sídla, kde – díky úzké vazbě na skalní biotopy – L. limbatum kolonizuje nejen stavby ze všech klasických druhů zdiva a omítek, ale jak jsme zjistili, také stavby z jiných materiálů, včetně panelů, betonu či kamenných kvádrů. Preference těchto stavebních materiálů umožňuje hledat lokální populace L. limbatum i na panelových domech, protihlukových stěnách, na mostních pilířích a protipovodňových stěnách. Ve volné přírodě nacházíme tyto sekáče i na betonových skružích a propustcích pod lesními silničkami (např. v Jeseníkách), a také na drobných sakrálních stavbách (na Českomoravské vrchovině a na Šumavě).